Kandidáti na multipolární svět. Od případu Skripal po případ Facebook

„Že se Mayová a ten nekvalifikovaný Boris Johnson v této chvíli pokusili autonomně o úder s pomocí severoamerické ‚druhé moci', je pravděpodobné. Faktem je, že aby udělali to, co chtějí, ve Velké Británii by to chtělo Churchilla (a v USA Roosevelta). V západním světě je rovněž zřejmý problém politického personálu, protože ten, co je k dispozici, je velmi nízkého formátu.“

Některé, velmi patřičné, úvahy čtenářů nad mým článkem Střípky ze světového konfliktu mě nutí podat některá upřesnění.

Upřesnění jsou nutná také proto, že nechci, aby bylo to, co bylo napsáno, přijato zjednodušujícím způsobem, kde se vidí pouze bílé a černé, a ne tóny šedé. Naopak jsou zde četné „nuance“. A „nuance“ v našem případě znamenají „rozpory“ a vnitřní „konflikty“ i v samotném táboře Západu.

Uzavíral jsem pojednáním o dualismu moci, který je dávno přítomen ve Spojených státech. Tato úvaha, když jsem si pozpátku přečetl článek, měla vést k myšlence, že kroky Trumpa nemají jednostranný výklad. Moje tvrzení, že Trump je zablokován neo-liberal-cons, nesmí být čtena mechanisticky, ale musí se brát na vědomí, že vnitřní konflikt je stále otevřený pro síly, které jsou za Trumpem, o kterých jsem se zmiňoval a o kterých mluvím do omrzení vždy, když mluvím o Trumpovi, abych se vyhnul každému pokušení o personalizaci. Což je vždy past, dobrá jen pro zakrývání hlubinných jevů.

Svět prožívá porodní stahy před zrodem nové epochy, která je novou konfigurací mnoha věcí, mezi nimiž je důležitá světová moc.

Tady se odehrávají geopolitické křeče a války.

V probíhajícím střetu je role protagonisty obsazena odcházejícím hegemonem. To jsou Spojené státy. USA se tedy mohou zdát zahradníkem z detektivek, tím, který je jediným viníkem. Ve skutečnosti Spojené státy jsou viníky mnoha věcí, ale vzhledem k tomu, že se hovoří o porodu multipolárního světa, nesmí se zapomínat na další póly nebo kandidáty na tuto pozici.

Ponecháme stranou ty, co mají nezpochybnitelné alibi, tedy Rusko a Čínu. Ať už mohou být viny čímkoliv, v této chvíli nemají žádný zájem rozpoutat válku. Naopak snaží se jí vyhýbat, jak je to jen možné; neangažovat se, a pokud jsou zaangažovány, snaží se to ukončit i za cenu, že se něčeho zřeknou.

K tomuto chování přispívají mnohé další faktory, kulturní, politické, geografické, ekonomické a historické, vzájemně mezi sebou propletené (stačí vzít v úvahu odlišnou zkušenost z války mezi USA a Velkou Británii na jedné straně a Ruskem a Čínou na druhé; stačí vzít v úvahu, že USA a Velká Británie jsou „ostrovy“, Velká Británie v doslovném slova smyslu, zatímco Čína a Rusko jimi nejsou).

Nezbytnost konfliktu je na straně moci, která se ocitla v nesnázích, to znamená USA, in primis, ale nejen pouze USA, ale celý Západ a zejména mocnosti, které kdysi udávaly tón na Západě.

Vyjdeme-li z toho, že se pohybujeme k multipolárnímu světu, proměnné ve hře přibývají a všichni chtějí říci to své v nové konfiguraci, když se pokouší do ní dostat a využít své postavení získané silou. Činí pokusy, které přirozeně modifikují vlastní přechod k multipolárnímu světu, který tak může být jakýkoli, jen ne lineární, a to ani přibližně.

Někdo by se mohl teď pokusit vytáhnout Heisenbergův princip neurčitosti (jednoduše řečeno, pozorovatel ovlivňuje pozorovaný fenomén). Ale vzhledem k tomu, že kvantová mechanika zde nemá svoje místo, upřednostním Lenina, který řekl, že kapitalismus teoreticky směřuje směrem k „superimperialismu“, který předpokládal Kautsky, ale na této cestě uvede do pohybu síly, jež jej přivedou ke světovým válkám, a ne k superimperialismu. Měl příliš pravdu, protože chvíli poté propukla třicetiletá světová válka 1914-1945.

Můžete to nazývat „dialektikou“, nebo to nazvat „trade-off“ (něco za něco), já tomu říkám „chápat politiku“ (bohužel v „marxistické“ levici je ještě přítomno zjednodušování jako „superimperialismus“ nebo „jediný světový kapitál“, a to je další motiv proč usilovat o odzjednodušování, to znamená dívat se skutečnosti do tváře s méně ideologie).

Tedy mluvilo se o mocnostech udávajících tón na Západě. Trochu se na ně podíváme.

a) USA mají před sebou v zásadě dvě řešení:

Zaprvé to, které bych nazval „řešení Clinton“, neboli pokusit se zůstat hegemonem, tlačit agresivitu až na hranici světové války v naději, že druzí se leknou a ustoupí. Zde hrají hodně i kulturní a historické faktory, o kterých jsme pojednali dříve, a také jejich krátkozraké, až dokonce „zapálené“ pojetí. To je nejméně realistická volba. Proč? Protože to je rovné tvrzení, že 1 % ze 7 % světové populace dominuje celé zeměkouli.

Zadruhé: Pak je tady to, co můžeme nazvat „řešení Kissinger-Trump-poslední Obama“, neboli zabránit tomu, aby se Rusko a Čína sjednotily, ztratit co nejméně terénu v Evropě a v Asii a zaměřit se na Afriku. Je to realističtější linie, ale s mnohonásobnými paradoxy a slepými uličkami. Jedním z nich je například oživení průmyslu a domácí zaměstnanosti, což znamená vystavit nebezpečí TPP (Transpacifické partnerství) a odkopnout TTIP (Transatlantické partnerství), které mají spíše geopolitickou hodnotu než ekonomickou. Ale i v tomto případě je mnoho nejasností, protože hrozba zavedení cel může být neformálním „forcingem“ vůči TPP a TTIP. Co je a co není záměrem, možná ani sami nevědí. Nejen to, ale zhoršit ekonomickou situaci v Evropě a rozházet to politicky, je tou samou věcí, zatímco USA mají životní potřebu Evropy (výsledkem je, že tu budeme mít další antidemokratické sevření, již oznámené Macronem ve Francii a seznamem premiérů v Itálii, a skutečností, že verdikt volebních uren nezajímá vůbec nikoho z těch, co skutečně rozhodují).

b) Velká Británie se chápe vhodné příležitosti a snaží se pozvednout jako velmoc. Brexit byl tak trochu jako říci: spustím potápějící se loď, rekonstruuji svůj Commonwealth a stanu se čtvrtým nepohodlným.

Zde nastupuje na scénu otrávení bývalého špiona Sergeje Skripala, což pravděpodobně překvapilo i okolí Donalda Trumpa.

Podle Thierryho Meyssana vláda Mayové byla ve spolku s Rexem Tillersonem (kterého Meyssan považuje za určitý druh tajného agenta Jejího Veličenstva). Posloužilo to Tillersonovi, který zmařil pokus Velké Británie bombardovat Damašek a začít (jak říká Meyssan) studenou válku proti Rusku. Thiery Meyssan zná hodně věcí, které já neznám, díky svým kontaktům. Ale jeho uvažování předpokládá, že nová studená válka již neprobíhá (kdežto ona už probíhá), a že Donald Trump chce a má možnost uskutečňovat strategii, o které se hovoří (aniž by si byl vědom ekonomických, finančních a politických rozporů). A jako přídavek zachrání své zájmy a svou osobu. Což je podle mne nemožné.

Zaručeně se Velká Británie pokouší o na USA relativně autonomní geopolitickou hru.

Z toho plynou zcela jistě podezření USA vůči Velké Británii, kterou Washington potřebuje, aby zůstala podřízená a nevměšovala se nikam se svými plány, ostatně chaotickými a vágními. Specificky, Trump by mohl demontovat komplot Mayové proti Rusku a postavit se pletichám Velké Británie a Francie a „druhé moci“ v otázce Sýrie, ale využít vše co se stalo, aby vytvořil nátlak na Rusko (nezapomínejme, že sionistická lobby se vměšuje do plánů Bílého domu).

Tak trochu, jako se to stalo v Libyi, kde Velká Británie a Francie byly motorem a Obama se do toho vložil, aby vzal do rukou opratě v situaci, kdy už vše bylo v pohybu (což pak bylo oběma mocnostem vyčítáno). A ještě zaručeně: tyto vzájemně se křížící intriky ukazují různé sektory USA v konfliktu mezi sebou.

V každém případě, už na počátku února generál Jim Mattis prohlásil, že USA nemají žádný důkaz, že by vláda v Damašku použila sarin. Tedy Trumpově administrativě bylo v tomto jasno.

Že se Mayová a ten nekvalifikovaný Boris Johnson v této chvíli pokusili autonomně o úder s pomocí severoamerické „druhé moci“, je pravděpodobné. Faktem je, že aby udělali to, co chtějí, ve Velké Británii by to chtělo Churchilla (a v USA Roosevelta). V západním světě je rovněž zřejmý problém politického personálu, protože ten, co je k dispozici, je velmi nízkého formátu.

Vzhledem k tomu, že i Trump není kdovíjaký formát (přinejmenším viděno z dálky, možná to není pravda), evidentně má dost osobních strážců „majících koule“.

Nyní se podíváme na dopady skandálu Facebook na Trumpa (a na Bannona, který je jedním z těch „co mají koule“). Podívejme se, jaká náhoda, skandál začal ve Velké Británii (ale byl bych raději opatrný dělat hned z toho závěry, i když pokušení tu je).

c) Francie se prakticky snaží dělat to, co Velká Británie. Chtěla by dělat pátého nepohodlného.

Ve skutečnosti je to kandidatura, tak trochu „scrausa“ (prošlá) jak se říká v Římě. Mimo jiné, její ekonomické základy jsou špatné, horší než naše (italská – pozn. př.) a má trochu více dechu, protože má Africký frank a Force de Frappe. Nicméně znovuoživuje svoji kandidaturu na pátý pól, jak může, a hned, jak může. Již na sebe upozornila frenetickou a hysterickou rolí ve válce v Libyi. Nyní pokračuje ve svém manévrování v Africe a na Blízkém východě (s Velkou Británií) a snaží se oživit osu s Berlínem, aby si podřídila celou EU – to znamená si podřídit EU, která se nyní rozkládá.

Opravdu ale nevěřím, že Francie má skutečně možnost dělat pátého nepohodlného, ale pouze být tím, co bude vytvářet další problémy těm „velkým“.

Tolik pokud jde o západní vítěze ve světové válce 1914-1945.

Krátce se podíváme mimo náš svět.

O Rusku a Číně jsme mluvili. Snaží se zabránit přílišným škodám v očekávání, že se stanou prvním a druhým nepohodlným nebo snad prvním rovným.

Zbývá neforemná Indie. Zatím je nerozhodná, protože má tolik problémů k řešení: s 800 miliony lidí pod hranicí bídy (která se občas snižuje, aby se rozředily statistiky), se 180 miliony muslimů, s nacionalistickou vládu Hindů, s předsedou vlády, který se přihlásil k politické odpovědnosti za hrozivé antimuslimské masakry (a kdoví s kolika muslimskými buňkami Al-Kaidy už připravenými k použití, obávám se, jestli také Indie se tajně nedohodne, jak se vložit do plánů USA) a konečně se 120 miliony příslušníků místních kmenů, rozzlobených a zoufalých z nadnárodních průmyslových a zemědělsko-potravinářských korporací – kmenů, které podporují, jedny více a jedni méně, maoistickou gerilu, která nyní spravuje tisíce vesnic.

Nakonec bych chtěl připomenout posledního nepohodlného, poslední proměnnou v této systémové krizi, a tou je životní prostředí. Banálně řečeno „biologická energie a podmínky pro udržení lidských bytostí“. Občas, když jsme zaujati geopolitickými porodními křečemi multipolárního světa, na to zapomínáme, ale ve skutečnosti na to není možné nikdy zapomínat. Vrátíme se k tomu.

Piotr

Zdroj: globalist.it

Vyšlo na: ksm.cz

loading...

Ohodnotit článek
(7 hlasujících)

Přečtěte si

  • Obkličování Ruska pokračuje, hlasování v OSN však o „izolaci“ nesvědčí

    Slábnoucí pozice Spojených států a poněkud iluzorní představa o údajné izolaci Ruska. I to lze o současné mezinárodněpolitické situaci vyčíst z nedávného hlasování v OSN o stažení ruských mírových vojsk z Podněstří. Na druhou stranu v samotném „blízkém zahraničí“ nevypadá situace pro Rusko růžově, když obkličování země politickým i vojenským vlivem NATO nadále postupuje.

  • Je Putin opravdu připraven „hodit“ Írán přes palubu?

    Ve svém dalším znamenitém rozboru analytik Saker přináší odpovědi na otázky, které musely přijit na mysl každému, kdo sleduje situaci na Blízkém východě. Rozkrývá mimořádně komplexní hru, kde věci nejsou zdaleka takovými, jakými se zdají být, ať už se týkají vztahů Ruska a Izraele, pozic Íránu a šíitských sil, prostředků a především konečných cílů nejvýznamnějších účastníků syrského konfliktu. Článek vyšel v českém překladu na serveru Zvědavec.

  • Ruští experti: Sestřelené Tomahawky důkladně zkoumáme, výsledkům přizpůsobíme vývoj

    Zachovalé celky, ale i fragmenty západních raket sestřelených nedávno nad Sýrií jsou „velmi zajímavé“ pro ruské experty, kteří se zabývají vývojem vojenských radioelektronických prostředků. „Poznatky získané během prozkoumání amerických křídlatých raket Tomahawk, které před nedávnem předala Rusku Sýrie, budou využity při konstrukci nových prostředků radioelektronického boje (REB),“ prohlásil poradce náměstka generálního ředitele koncernu Radioelektronické technologie (KRET) Vladimir Michejev.

  • Rostislav Iščenko: „Stalinistickým kurzem“

    Naši západní partneři jsou při svých pokusech o zkrocení ruské vlády, která se stala příliš nezávislou, vynalézaví, ale ne důslední. Ještě před několika lety bojovali proti Kremlu pod heslem „Putin je dnešní Stalin“. Ale Obama ještě nebyl „chromou kachnou“ a ani nejpokročilejší experti CIA a NSA netušili, že Trump se bude ucházet o post prezidenta, když se počátkem roku 2016 ukázalo, že Putin nejen že není „Stalinem dneška“, ale je kritizován, že v domácí a zahraniční politice nepoužívá stalinistické metody.

  • Jedno slovo pro pět let vývoje Číny: Průlom

    Zatímco významná část světa se v uplynulých pěti letech potácela v důsledcích vrcholu globální ekonomické krize, Čínská lidová republika prodělávala nebývale pozitivní změny nejen v hospodářské či sociální sféře, ale například i v oblasti inovací. Podrobněji o těchto změnách hovořil ve svém projevu čínský premiér Li Kche-čchiang.

 

 

 

Nejčtenější články - Analýzy

  • Obkličování Ruska pokračuje, hlasování v OSN však o „izolaci“ nesvědčí
    Slábnoucí pozice Spojených států a poněkud iluzorní představa o údajné izolaci Ruska. I to lze o současné mezinárodněpolitické situaci vyčíst z nedávného hlasování v OSN o stažení ruských mírových vojsk z Podněstří. Na druhou stranu v samotném „blízkém zahraničí“ nevypadá situace pro Rusko růžově, když obkličování země politickým i vojenským…
    neděle, 01 červenec 2018 23:13 Přečteno 3798 krát

Měny a komodity

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru