Nová krize v USA. Korea vyzrála na Trumpa

Při určité shodě okolností může šikovný novoroční trik severokorejského vůdce výrazně změnit světovou politiku.

Mnohým lidem je zatěžko a málo příjemné jít do práce po dlouhém odpočinku, jiní rádi stráví několik prvních dnů organizováním věcí a vypracováváním plánů, protože se obávají, že na to později budou mít málo času kvůli nekonečné rutině a následným neúprosným lhůtám. Zdá se, že Donald Trump odpovídá přinejmenším jednomu z takových popisů.

Americký prezident plánoval uspořádat první pracovní týden klidně a poměrně mírně. Hlava Bílého domu se setkala s republikánskými senátory a členy administrativy, aby diskutovali o plánech na další rok, podepsali dokumenty o jmenování nových zaměstnanců na různých druhořadých pozicích (v USA prezident jmenuje několik tisíc federálních úředníků); vydal vyhlášky o usnadnění využívání federálních pozemků podnikateli se stanicemi širokopásmového bezdrátového připojení. Prezident se dokonce s očividně falešným úsměvem zúčastnil slavnostního ukončení kariéry senátora Orrina Hatche – jednoho z veteránů a nesporné autority Republikánské strany, který zasedal v horní komoře Kongresu od roku 1976 a dále se rozhodl již neúčastnit.

Obecně, kdyby vše probíhalo podle plánu, člověk by si myslel, že si v novém roce dal skandální lídr závazek pracovat a nevěnovat velkou pozornost momentálním podnětům. Druh majestátnosti vítěze či sebevědomého dravce. Ale takhle to neproběhlo.

Jako první pokazil Trumpovi náladu vůdce Amerikou vyhlášené „darebácké země“ Severní Koreje. Prvního ledna v 9 hodin ráno byl v televizi KLDR odvysílán novoroční proslov Kim Čong-una, v němž byly uvedeny dvě zásadní věci:

- severokorejský jaderný a raketový program byl úspěšně dokončen, celé území USA je v jeho dosahu a jaderné tlačítko „je po celý čas na stole“ nejvyššího vůdce;

- Severní Korea je připravena na sblížení s jižním sousedem a první gestem v tomto směru může být vyslání týmu sportovců na olympijské hry v Pchjongčchangu.

V Soulu samozřejmě tento projev sledovali. A divili se především ve druhém bodě, vždyť Kim Čong-un byl představován jihokorejskou propagandou zdaleka ne jako příznivec sportu, ale spíše téměř jako kanibal. V době vysílání byl ve Washingtonu ještě rok 2017. V půl osmé večer 31. prosince byla celá politická elita v čele s prezidentem na nejrůznějších slavnostních večeřích a společenských událostech – a co jim tehdy bylo po jakési KLDR.

Zjevně to znamenalo nešikovnou politickou pauzu okolo Korejského poloostrova. Oficiální Pchjongjang i jihokorejští obyvatelé očividně čekali na nějakou oficiální reakci Soulu, která byla v minulosti po mnoho let vždy extrémně odsuzující a tvrdá. Jenže tentokrát se asi k přísně důvěrné lince vládní komunikace s Washingtonem nikdo nedostavil. Nebo se k ní dostavil asistent, jenž může „předat“ nebo „upřesnit“ a těmito kódovými slovy okamžitě zmařil jakoukoli naději na včasné řešení problému. A čekat dlouho nemůžete, mohlo by to znamenat dlouhý pobyt severního diktátora, který se tváří jako holubice míru na všech televizních obrazovkách „svobodné“ Jižní Koreje.

Tak či onak, vláda Jihu odpověděla. Ohromivše celý svět, přijala a podpořila iniciativu Severu. Rozhodnutí Soulu muselo vyvolat účinek bomby vybuchující v hlavách amerických analytiků odpovědných za tento region a možná i v hlavě „vůdce svobodného světa“.

Jeden neohrabaný pohyb zničil domeček z karet, tak pečlivě budovaný po celý rok, jenž se zdál nezničitelnou pyramidou sankcí, vojenských cvičení, prohlášení, obvinění.

Celá Trumpova politika ohledně KLDR je založena na velmi jednoduchém schématu: Jižní Korea je velmi ohrožena Severní Koreou. Jižní Korea je nejbližším spojencem USA. Jih se velmi bojí a žádá o pomoc „strýčka Sama“. Sever vyrábí jaderné rakety, které ještě více a více ohrožují Jih. Spojené státy izolují Sever na mezinárodní scéně a požadují vzdát se raket a zastavit ohrožení Jihu, v žádném případě nechystají embargo na věčnost a vojenské manévry na každý den.

A tu, uprostřed této izolace KLDR, stěhování vojenských sil k ochraně amerických spojenců, zavedení nových sankcí prostřednictvím rezolucí Rady bezpečnosti OSN, Soul vyhání čerta ďáblem a houpe půdou pod nohama zámořského staršího bratra. Rozevírá náruč směrem k Pchjongjangu, a to hned při mírném náznaku možnosti zlepšení vztahů vyjádřeném zároveň spolu s vítězoslavnou zprávou o mocném jaderném tlačítku. Ano, ano, jak jinak, prostě „darebácká“ země.

Ze zdánlivě promyšlené a nepotopitelné politiky Trumpa na užívání severokorejské záminky pro vybudování vojenské přítomnosti v regionu nezbylo téměř nic.

V politickém arzenálu „demokratických“ a „svobodných“ států neexistují prostředky, jež by mohly odvolat souhlas s vyjednáváním, které je symbolem naděje na mír. Trump si může čmárat na svém Twitteru, že jeho jaderné tlačítko je větší a jednání je možné jen díky izolaci, američtí analytici se mohou pokoušet vysvětlit mírové iniciativy Pchjongjangu jeho slabostí, co jen hrdlo ráčí – nic to nezmění na situaci, která již byla vytvořena.

KLDR jaderné zbraně má, dalším cílem Kim Čong-una je nastolit vztahy se světem, i když bez formálního přijetí do klubu jaderných mocností. A především musí mít s jižním sousedem takové vztahy, aby Američany zbavil formálního důvodu pokračovat v nátlaku.

Soul si to samozřejmě ještě může vždycky rozmyslet, poslechnout Washington a zavést rozhovory do slepé uličky, ale ani v takovém případě nebude možné okamžitě obnovit předchozí konfrontaci, což znamená, že mnoho z Trumpova úsilí šlo do kytek a v nejlepším případě bude muset vše rozehrát znovu.

Vzhledem k určité shodě okolností může šikovný novoroční trik severokorejského vůdce výrazně změnit světovou politiku. Pro Rusko a Čínu to bude znamenat zpomalení závodu ve zbrojení na tichomořských hranicích, pro Spojené státy – obrovskou porážku zahraniční politiky a ztrátu důvěryhodnosti mezi spojenci.

Ivan Kuzněcov

Zdroj: iarex.ru

Vyšlo na: Ostrov Janiky

Foto: KCTV

loading...

Ohodnotit článek
(25 hlasujících)

Přečtěte si

  • Obkličování Ruska pokračuje, hlasování v OSN však o „izolaci“ nesvědčí

    Slábnoucí pozice Spojených států a poněkud iluzorní představa o údajné izolaci Ruska. I to lze o současné mezinárodněpolitické situaci vyčíst z nedávného hlasování v OSN o stažení ruských mírových vojsk z Podněstří. Na druhou stranu v samotném „blízkém zahraničí“ nevypadá situace pro Rusko růžově, když obkličování země politickým i vojenským vlivem NATO nadále postupuje.

  • Je Putin opravdu připraven „hodit“ Írán přes palubu?

    Ve svém dalším znamenitém rozboru analytik Saker přináší odpovědi na otázky, které musely přijit na mysl každému, kdo sleduje situaci na Blízkém východě. Rozkrývá mimořádně komplexní hru, kde věci nejsou zdaleka takovými, jakými se zdají být, ať už se týkají vztahů Ruska a Izraele, pozic Íránu a šíitských sil, prostředků a především konečných cílů nejvýznamnějších účastníků syrského konfliktu. Článek vyšel v českém překladu na serveru Zvědavec.

  • Ruští experti: Sestřelené Tomahawky důkladně zkoumáme, výsledkům přizpůsobíme vývoj

    Zachovalé celky, ale i fragmenty západních raket sestřelených nedávno nad Sýrií jsou „velmi zajímavé“ pro ruské experty, kteří se zabývají vývojem vojenských radioelektronických prostředků. „Poznatky získané během prozkoumání amerických křídlatých raket Tomahawk, které před nedávnem předala Rusku Sýrie, budou využity při konstrukci nových prostředků radioelektronického boje (REB),“ prohlásil poradce náměstka generálního ředitele koncernu Radioelektronické technologie (KRET) Vladimir Michejev.

  • Rostislav Iščenko: „Stalinistickým kurzem“

    Naši západní partneři jsou při svých pokusech o zkrocení ruské vlády, která se stala příliš nezávislou, vynalézaví, ale ne důslední. Ještě před několika lety bojovali proti Kremlu pod heslem „Putin je dnešní Stalin“. Ale Obama ještě nebyl „chromou kachnou“ a ani nejpokročilejší experti CIA a NSA netušili, že Trump se bude ucházet o post prezidenta, když se počátkem roku 2016 ukázalo, že Putin nejen že není „Stalinem dneška“, ale je kritizován, že v domácí a zahraniční politice nepoužívá stalinistické metody.

  • Jedno slovo pro pět let vývoje Číny: Průlom

    Zatímco významná část světa se v uplynulých pěti letech potácela v důsledcích vrcholu globální ekonomické krize, Čínská lidová republika prodělávala nebývale pozitivní změny nejen v hospodářské či sociální sféře, ale například i v oblasti inovací. Podrobněji o těchto změnách hovořil ve svém projevu čínský premiér Li Kche-čchiang.

 

 

 

Nejčtenější články - Analýzy

  • Obkličování Ruska pokračuje, hlasování v OSN však o „izolaci“ nesvědčí
    Slábnoucí pozice Spojených států a poněkud iluzorní představa o údajné izolaci Ruska. I to lze o současné mezinárodněpolitické situaci vyčíst z nedávného hlasování v OSN o stažení ruských mírových vojsk z Podněstří. Na druhou stranu v samotném „blízkém zahraničí“ nevypadá situace pro Rusko růžově, když obkličování země politickým i vojenským…
    neděle, 01 červenec 2018 23:13 Přečteno 3798 krát

Měny a komodity

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru