Trpělivost s Lukašenkem je u konce

Minsk se neustále snaží skandalizovat Moskvu. Tentokrát prohlášením „baťky“ Lukašenka o „vedení války za nezávislost bratrské Ukrajiny“.

Formálním důvodem pro vznik konfliktu se stala otázka cen ruského plynu. Minsk se rozhodl stanovit cenu za již spotřebovaný plyn sám – a zaplatit za něj tolik, kolik uzná za vhodné. Kreml požaduje platby nikoli podle přání kupujícího, ale podle smlouvy. Ve skutečnosti je ovšem konflikt důsledkem dvou navzájem propojených příčin – únavy Kremlu z neustálého napadání ze strany Minska a zjištění běloruské vlády, že efektivita těchto neustálých útoků má klesající trend.

Reklama

Není žádným tajemstvím, že mezi Běloruskem a Moskvou existuje řada rozporů. Ty se umocňují vlivem rozdílů ve významu a potenciálu obou zemí, hlubokou nechutí „baťky“ si tyto rozdíly přiznat (právě kvůli tomu zaměnil ve svém „slavném“ vystoupení pojmy „rovnoprávnost“ a „rovnost“ států) a také Lukašenkovou snahou v maximální míře uchránit svoji „suverenitu“. Tato snaha ovšem nijak nekoresponduje s účastí země v mezinárodních organizacích (EAHU, ODKB a další – pozn. edit.).

Hlavní problém je ovšem v tom, že Lukašenko si pro řešení vzájemných problémů (RF a Běloruska) zvolil ne zrovna správnou cestu – cestu veřejných skandálů. Témata jednotlivých skandálů byla různá, údajnými pokusy ruských oligarchů zmocnit se Běloruska počínaje a útoky na jednotlivé představitele ruského vedení konče.

Dost dlouhou dobu bylo toto jednání celkem úspěšné: Kreml, zaneprázdněný ze všech stran konflikty, sankcemi a problémy ve vztazích se Západem, prostě „koupil Minsku hračku“, aby „od něj měl pokoj“.

Nyní se ale situace změnila. Alexandr Lukašenko si je dobře vědom, že jeho možnost, jak z Ruska ždímat nové ústupky, se výrazně zmenšují. Normalizace vztahů mezi Západem a Ruskem má za následek, že pozice Kremlu se při všech jednáních s Běloruskem výrazně upevňuje.

Ukažte pas

Poté, co Bělorusko bez předchozího upozornění ruských úřadů (tak je alespoň uváděno) zavedlo bezvízový styk pro krátkodobé návštěvy občanů řady zemí, rozhodlo ruské vedení neumožňovat těmto občanům přechod ruských hranic bez kontroly. „V rozporu se všemi stávajícími dohodami upravujícími ochranu státních hranic obou zemí a postupy při jejich překonávání rozhodla ruská strana o vytvoření pohraniční zóny u hranic s Běloruskem, a to bez předchozího upozornění,“ rozhorlila se tisková mluvčí běloruského ministerstva zahraničí Marija Vanšina.

Reklama

 Podle jejího vyjádření se tím „u mnohých vytváří dojem, že tato opatření vedou k zavedení plnohodnotných kontrol na společné běloruské a ruské hranici“.

Ruské vedení již dalo dostatečně najevo, že kontroly zavedeny budou, ne však jako celkové. „Hovoříme zde o občanech třetích zemí – například sousední Ukrajiny. Jde o normální, standardní způsob, jak odstranit problémy ve fungování přechodu státní hranice RF, zdůrazňuji, že nikoli ve vztahu k Bělorusku, ale k ostatním státům,“ prohlásil předseda Výboru pro zahraniční záležitosti horní komory ruského parlamentu (Rady federace) Konstantin Kosačev.

Čistě teoreticky může tento krok Bělorusko opravdu postihnout (pokud ovšem nevěříme, že Minsk se naopak chystal nadále bohatnout prostřednictvím reexportu evropského zboží dále do Ruska, ale také „reexportem“ občanů evropských zemí, kteří přijeli do Běloruska jako turisté a chtějí se bez víza dostat dál do Ruska), samotné zřízení pohraniční zóny je ovšem pro Minsk hlavně signálem, že vydírání už je konec.

Jak spolu hovořit?

Lukašenko má teď vlastně dvě možnosti. Tu první představuje další eskalace konfliktu s Ruskem. Některá s ruských médií již oznámila, že „baťka“ se chystá vyvést zemi z eurasijských struktur a z  ODKB (Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti). Takový scénář ovšem není příliš pravděpodobný.

Jednak proto, že Bělorusko je velmi těsně integrováno do sféry ruského vlivu, a to nejen vojensky, ekonomicky a politicky, ale i kulturně. „Bělorusko má v rámci těchto vztahů značnou svobodu v rozhodování a jednání, ale ‚červenou čáru' nikdy nepřekročí. Jedná se zejména o zachování svazku s Ruskem, ochranu ruského jazyka jako jednoho ze státních jazyků republiky a také o zachování státní ideologie, která vychází ze sovětské verze interpretace druhé světové války. Pokud by třeba i jen jednu z těchto hranic překročilo, těžce by na to doplatilo,“ objasnil ředitel běloruského Ústavu pro studium problémů evropské integrace při Běloruské státní univerzitě Jurij Ševcov. 

Druhou možností je zpřetrhání všech výše uvedených svazků. Takový postup ovšem Lukašenkovi nezajistí ani bezpečnost, ani svrchovanost, protože pokud se „rozkmotří“ s Moskvou, nezíská jako jiného „sponzora“ ani Evropu, ani USA. Osud Janukovyče a dalších jasně ukázal cenu západních slibů a garancí.

Není proto vyloučeno, že Alexandr Lukašenko, běloruský „baťka“, který je velmi inteligentním vůdcem své země, bude nucen změnit svoji dosavadní koncepci a zahájit s Kremlem civilizovaný dialog o vzájemných rozporech (přičemž nástrojem tohoto dialogu nebudou hrozby a vydírání, ale potenciál rozvoje vlastních vztahů se Západem).

To bude mnohem efektivnější varianta komunikace i z pohledu dlouhodobých vztahů, které mezi sebou máme jako spojenci.

Gevorg Mirzajan, docent Katedry politologie Finanční univerzity při Vládě Ruské federace

Zdroj: expert.ru

Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Foto: repro YouTube.com

Reklama

loading...

Ohodnotit článek
(9 hlasujících)
Reklama

Přečtěte si

Dnes je úterý 15. října 2019 a svátek má Tereza.
 
Reklama

 

 

Reklama

Partneři

Měny a komodity

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru
Reklama