Někdo to rád horké. Podrobnosti o tom, jak Raptor „stáhnul ocas“ před Su-35

Na syrské obloze proběhla letos 23. listopadu významná událost, a to jak z politického, tak i vojenského hlediska. Došlo tam totiž ke střetu ruské koncepce vývoje letecké bojové techniky s koncepcí americkou.

Bitevní letoun ruského vojenského letectva typu Su-25 útočil ten den na pozice ozbrojenců v oblasti města Mejadin. Neočekávaně se však do činnosti ruského letadla vmísil víceúčelový stíhací letoun F-22 vojenského letectva USA. Raptor nebezpečně manévroval a vystřeloval klamné tepelné cíle. Podle upřesňujících údajů ruského ministerstva obrany začal poté americký pilot během svých manévrů vysunovat brzdící klapky a imitovat vzdušný souboj.

Jako odpověď na tuto provokaci vyslalo ruské velení do oblasti střetu víceúčelový stíhací stroj Su-35. To, že se letoun v místě incidentu objevil, bylo pro americkou stranu naprosto nečekané. F-22 prudce zvýšil rychlost a odletěl ze syrského vzdušného prostoru do Iráku.

Ministerstvo obrany RF o incidentu oficiálně informovalo až 9. prosince. Důvodem bylo obvinění ze strany Pentagonu, že se „ruská letadla v Sýrii nebezpečně přibližují k americkým strojům“. Mezitím se však informace o manévrovém střetu Havrana (Su-25) a Raptora objevily v amerických a arabských médiích. Až do 9. prosince nebyly tyto zdroje brány vážně, nyní však informaci potvrdilo přímo ruské ministerstvo obrany.

Informace vyvolala hotovou bouři v západních, speciálně pak amerických médiích. Respektovaný americký letecký blog The Aviationist zveřejnil obsáhlý článek věnovaný právě této události. Většina zahraničních odborníků a novinářů vyrazila při informování o události „cestou nejmenšího odporu“, a tak všichni psali o další „nepravdivé zprávě ruského ministerstva obrany“.

Zvláště jízlivé komentáře vyvolalo tvrzení, že by snad Su-35 dokázal vyděsit a zahnat F-22, protože „pětatřicítka“ patří do generace letadel označované 4++ a americký Raptor do generace 5. Proto prý podle západních novinářů F-22 svými výkony výrazně převyšuje ruskou stíhačku.

Přesto ale někteří analytici a odborníci se skřípěním zubů přiznali, že v dané situaci byl Su-35 pro Raptora reálnou hrozbou. Specialisté na blogu The Aviationist totiž podrobně rozebrali bojové možnosti F-22 i „pětatřicítky“ a došli nakonec k závěru, že Su-35 měl značně vysokou šanci F-22 sestřelit. Je pravda, že později autoři celý článek výrazně upravili, odstranili všechna srovnání obou letounů a v článku ponechali jen popis celé události.

Co se tedy stalo na obloze nad syrským Mejadinem?

Tlačenice na syrské obloze

Nešlo o první konflikt amerických a ruských bojových letadel. V létě 2016 letadla ruských leteckých sil útočila na základnu IS poblíž jordánských hranic. Napadený objekt používaly USA a Velká Británie k výcviku „umírněné opozice“ a krátce před útokem tam bylo i cca 30 příslušníků speciálních sil „jejího královského veličenstva“.

Do oblasti konfliktu byly vyslány americké letouny F-18. Po přiblížení k ruským letadlům je upozornily, že bombardují „nesprávný“ cíl, načež ruská letadla oblast opustila. Událost vyvolala bouřlivou reakci USA. Ruské ministerstvo obrany ale prohlásilo, že k žádnému incidentu nedošlo.

Informace o leteckých incidentech mezi USA a jejich spojenci na jedné straně a VKS RF (Vzdušnými a kosmickými silami RF) na straně druhé se objevily ještě několikrát. Naposled zveřejnila německá média fotografie, na kterých letouny podobné Su-35 doprovázejí ve vzdušném prostoru Sýrie stíhací bombardovací letoun Luftwaffe Tornado. Jen krátce potom zveřejnil video natočené letounem F-18 také Pentagon – tyto palubní letouny amerických letadlových lodí na něm doprovázejí ruské Su-35.

Jaké jsou důvody pro tak aktivní konfrontaci  VKS RF s Američany a jejich spojenci? Odpověď je jednoduchá: letadla USA několikrát napadla pozice syrských vládních vojsk a v létě navíc palubní letadlo USA sestřelilo Su-22 vojenského letectva Sýrie. USA to zdůvodnily tím, že prý letoun nebombardoval IS, ale „umírněné“ povstalce (odpověď je ale ve skutečnosti ještě jednodušší: ruské letectvo bylo pozváno syrskou vládou, aby pomohlo zajistit bezpečnost země, kdežto americké letectvo ustavičně nelegálně narušuje vzdušný prostor a tudíž i ohrožuje bezpečnost Sýrie – pozn. edit.).

Takže to, co se stalo 23. listopadu, přesně zapadá do celkového obrazu situace. Su-25 totiž plnil bojový úkol v oblasti Mejadinu. Možná, že Havran skutečně napadl Kurdy, a ne ty, které chtěl. Spíš ale američtí vojáci pozapomněli, kdo je momentálně jejich spojenec a kdo nepřítel – prostě nepochopili okamžitou situaci. F-22 začal Su-25 signalizovat, že útočí na nesprávný cíl. Ruský pilot ale svého amerického kolegu ignoroval a pokračoval v plnění bojového úkolu.

Vzhledem k unikátní konstrukci a letovým vlastnostem není podzvukový, nízkolétající Su-25 pro F-22 příliš těžký cíl. Pokud by na místě ruského letounu byl stroj Sýrie, Američan by ho nejspíš sestřelil. Místo toho se pilot F-22 rozhodl předvést na Havranovi všechno svoje umění a začal kolem něj při nízkých rychlostech manévrovat.

Zpráva ministerstva obrany RF uvádí, že Raptor vysunul „brzdící klapky“. F-22 ale snižuje rychlost pomocí vychylování řídících ploch a proměnného vektoru tahu motoru. Ruský pilot zřejmě viděl, že Američan „načechral křídlo“ a domníval se, že vysunul „brzdící klapky“. V okamžiku, kdy se F-22 začal chovat agresivně, zřejmě ruské velení rozhodlo přivolat Su-35.

Sice s aureolou, ale Raptor nikoli

Od samého okamžiku svého vzniku byl F-22 obklopen aureolou zcela unikátního neporazitelného letounu. Byl sestrojen k vedení vzdušného boje na velkou vzdálenost. Jeho hlavní předností je možnost zasahovat cíle na velkou vzdálenost, a to bez nebezpečí odhalení radary protivníka. Ale tak moc neviditelný zas Raptor není.

Jeho hlavním demaskujícím projevem je tepelná stopa. Za hlavní zdroj infračerveného vyzařování jsou přitom považovány pracující motory letounu. Hlavně z tohoto důvodu uzavřeli konstruktéři F-22 jeho trysky do speciálních pohyblivých pouzder. Ta jednak snižují unikání tepla do prostoru za letounem, jednak slouží jako součást zařízení pro změnu vektoru tahu motoru.

Zdrojem vyzařovaného tepla jsou však i trup, křídla a další součásti draku letounu. Vlivem tření se vzduchem se silně zahřívají a omezit toto vyzařování je velmi problematické. To je důvod, proč je v Rusku věnována taková pozornost vývoji opticko-lokalizačních systémů.

Například Su-35 je vybaven unikátní stanicí OLS-35, která je schopna zachytit tepelné vyzařování letadel na vzdálenost 60 až 70 km (podle jiných zdrojů až 100 km). Poté je pilot s využitím řídicího systému schopen zaměřit na cíl samonaváděcí hlavici rakety. Hlavní předností OLS je to, že sama pracuje v pasivním režimu – tedy nic nevyzařuje. Pro nepřítele je proto nemožné ji zjistit.

Aby se však bylo možné přiblížit se k F-22 na vzdálenost 60-70 km, ve které začíná efektivně pracovat OLS, je nutno se dostat přes oblast působení radaru americké stíhačky. Raptor má na palubě silný radar AN/APG-77 s aktivní fázovanou mřížkou. Jistě, radar Irbis, kterým je vybaven Su-35, není o moc horší než americký. Ale „pětatřicítka“ zdaleka není tak „stealth“ jako Raptor. A tak se musí ruský letoun dostat co nejblíže k F-22.

A tady přichází ruskému stroji na pomoc unikátní zařízení radioelektronického boje (REB) Chibiny. Jeho možnosti jsou dostatečné k tomu, aby účinnost radaru AN/APG-77 omezily na minimum. Díky tomu má Su-35 možnost provést záludný manévr – zahájit přiblížení k F-22 z přízemní výšky, kdy jej před „očima“ amerického radaru maskuje reliéf krajiny.

Po dosažení vzdálenosti 60-70 km od Raptora vyniknou výborné manévrovací schopnosti ruské stíhačky a jejího OLS-35. Díky radioelektronickému rušení (Chibiny) přitom F-22 ztrácí svou hlavní přednost – nemůže již zasáhnout svého protivníka na velkou vzdálenost a sám přitom zůstat nezasažitelný.

Samozřejmě, moderní letecký souboj představuje kombinaci řady faktorů. Patří mezi ně i letouny dálkového radiolokačního průzkumu, protiletecké raketové systémy, pozemní i letecké systémy REB nebo i automatizované systémy řízení.

OLS a prostředky REB jsou pro nepřítele nebezpečnou kombinací. Například cvičné souboje Eurofighterů s F-22 prokázaly, že pokud evropské letouny zapojí do „boje“ OLS, pak Raptory mohou snadno porazit. Letecké síly USA již od roku 2015 experimentují s použitím závěsných zaměřovacích kontejnerů ve vzdušném boji.

Suchoj se „přikradl neviděn“

Tak ještě jednou: 23. listopadu se v prostoru manévrového souboje Su-25 s F-22 Raptor objevil Su-35. Podle všech známek byl přílet tohoto letadla do prostoru konfliktu naprosto překvapivý. Jak se to mohlo stát? Buď pilot Su-35 uvedl do činnosti Chibiny a do prostoru incidentu pronikl pod jejich krytím, nebo se letoun přiblížil přízemním letem. Ve prospěch této možnosti hovoří skutečnost, že druhý ruský letoun – Su-25 – je stroj určený pro lety v menších výškách. V Sýrii Havrani jen málokdy létají ve větší výšce než 5 tisíc metrů. Pokud vyjdeme z toho, že F-22 použil mechaniku křídla, proběhl incident určitě v malé výšce.

Ve výšce pod 5 tisíc metrů a v podmínkách boje na malou vzdálenost přešly všechny výhody na stranu Su-35. Americký pilot navíc nemohl vědět, jestli jeho ruský protějšek použil pro zaměření OLS-35. Je možné, že klamné tepelné cíle vystřelované americkým pilotem a vzpomínané ve zprávě Ministerstva obrany RF byly pokusem o oslepení OLS a uniknutí F-22 z jejího dosahu.  V dané konkrétní situaci pilot Raptora pochopil, že definitivně prohrál, a rozhodl se pro co nejrychlejší ústup.

V podstatě se tedy 23. listopadu poprvé v boji střetly dvě odlišné koncepce – „marginální“ kombinace OLS, prostředků REB a vysoké obratnosti proti trendu spočívajícím ve výkonném radaru, využití vlastností stealth a zbraní dlouhého dosahu. Ve střetu očividně zvítězily „marginality“, což zpochybňuje všechny výsledky vývoje vojenského letectví Západu za posledních 30 let.

Pavel Ivanov

Zdroj: Politikus.ru

Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Ilustrační foto: © Vitaly Kuzmin

loading...

Ohodnotit článek
(35 hlasujících)

Přečtěte si

 

 

 

Nejčtenější články - Vojenství

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru