Ruská superbomba: ničí cizí, vlastních se nedotkne

Na nedávné výstavě vojenské techniky Armáda-2016 oznámil generální ředitel vědeckovýrobního sdružení Bazalt Vladimir Porchačev, že byla sestrojena klouzavá puma Drel s tím, že nic podobného ve světě neexistuje.

Co jsme se tedy o pumě dozvěděli z informace generálního ředitele organizace, specializující se na vývoj moderní, vysoce přesné munice: jde o pumu bez samostatného pohonu. Vzdálenost, na kterou je schopna zasáhnout cíl poté, co je odhozena, je víc než 30 km. K zaměření a navedení na cíl je využíván družicový navigační a naváděcí systém GLONASS. Navíc prakticky nelze novou bombu zachytit radarem. Ve výšce 250 m nad cílem se odděluje kazetová nálož. Doufáme, že ještě letos absolvuje bomba všechny státní testy.

Z veřejně přístupných zdrojů je známo, že úplný název této letecké novinky je Klouzavá kazetová puma PBK-500U se samonaváděcí submunicí SPBE-K Drel. Pumu lze použít kdykoli během dne a za jakýchkoli meteorologických podmínek. Letoun-nosič přitom zůstává mimo dosah palebných prostředků objektové PVO. Bomba s vysokou přesností dopraví k cíli samonaváděcí submunici, které je v jejím kontejneru 15 kusů.

Celková délka pumy je 3100 mm, průměr trupu 450 mm, hmotnost 540 kg. Maximální výška odhození 14000 m, minimální 100 m. Submunice je vybavena samonaváděcími hlavicemi. Bomba je schopna nalézt a zamířit k cíli i v případě, že protivník použije prostředky radioelektronického boje (REB). K odhození bomby dochází při rychlostech 700 až 1100 km/h.

Dolet klouzavé bomby Drel je zřejmě výjimečný ve vztahu k ruským řiditelným bombám KAB-250 a KAB-500. Podle různých zdrojů jsou obě schopny po vypuštění z letadla uletět samostatně cca 10 až 14 km. Dosah Drelu je dvoj až trojnásobný. I tak je to ale jen čtvrtina doletu americké klouzavé bomby GBU-39, jejíž dosah je až 110 km.

Ruské pumy mají ovšem zase větší kpd (z ruského Коэффициент полезного действия – koeficientužitečnosti) – poměrvýbušné látky a celkové hmotnosti je u ruských bomb větší než u amerických. V amerických pumách skupiny GBU (z anglického Guided Bomb Unit – řízená bombová jednotka) totiž značnou část hmotnosti tvoří systém jejího řízení.

Lze předpokládat, že nový typ pumy je předurčen k vyzbrojení letounu 5. generace T-50, a to společně s celou řadou raket typu vzduch-země. Do nové generace zbraní patří i raketa s velkým dosahem CH-101/102 (určená pro strategické bombardéry – pozn. Geo) schopná zasahovat cíle až do vzdálenosti 5500 km od letounového nosiče. Uvažovat tedy o rekordním doletu nové klouzavé pumy je nesmysl. Pro každý cíl je podle jeho charakteristiky použita v boji určitá nejvhodnější munice – a svou roli v tom v neposlední řadě hraje i její cena.

Další uváděná vlastnost – puma nemá motor. Klouzavá puma uskutečňuje svůj klouzavý let díky roztažitelným nosným plochám a manévruje pomocí kormidel.

Další charakteristika – prakticky nelze novou bombu zachytit radarem. Tady je třeba uvést, že efektivní velikost odrazné plochy (EOP), snížená viditelnost ve všech radarových pásmech a ze všech úhlů, vizuální i infračervené maskování – to vše jsou věci týkající se spíš letadel. A oblast stealth technologií, to je oblast spojená i s alchymií a šamanismem. To proto, že objektivní, skutečné charakteristiky vám s požadovanou přesností nikdo neřekne. Například velikost EOP (v ruštině EPR z еффективная площадь рассеяния) u F-35 zveřejněná v prospektech firmy Lockheed Martin a údaj zjištěný nezávislými odborníky pomocí analýz a počítačových modelů se navzájem liší o dva řády.

Samozřejmě, že u Drelu je použita technologie stealth. S neviditelností pro radary je to ovšem trochu složitější. Součástí technologie stealth nejsou jen materiály pohlcující radarové paprsky, ale také speciální geometrické tvary vyvolávající rozptyl radarového paprsku. Drel má však podle fotografie tvar zcela tradiční. Jistě, jinak to ani být nemůže, neboť kvůli zajištění klouzavosti a doletu musí mít puma vhodnou aerodynamiku.

A nakonec výbušná nálož, kterou Drel nese. Ta se skládá z 15 samostatně naváděných kusů submunice. Mohl by vzniknout dojem, že tím dochází k porušení mezinárodní konvence zakazující používání kazetových bomb.

Nebezpečnost kazetové zbraně vůči civilnímu obyvatelstvu, nezúčastněnému na válečném konfliktu, spočívá v její neselektivnosti. Jednotlivé kusy submunice původně obsažené v kazetě totiž po dopadu na zem zdaleka nevybuchnou všechny. Oběťmi těchto nevybuchlých náloží se pak stávají především zvědavé děti. V době, kdy se konvence připravovala, byly noviny a časopisy plné fotografií dětí s utrženými končetinami.

Úmluva však povoluje použití dvou typů kazetových pum:

1) pokud puma obsahuje méně než 10 ks submunice, z nichž každý má hmotnost větší než 4 kg, je uzpůsobena ke zničení jediného cíle a je vybavena autodestrukčním a autodeaktivačním zařízením;

2) pokud každý jednotlivý kus submunice má hmotnost větší než 20 kg.

O obsahu kazety (nebo také kontejneru) bomby a hmotnosti submunice nebylo nic zveřejněno. Lze však důvodně předpokládat, že při celkové hmotnosti pumy 540 kg se do kazety pohodlně vejde patnáct 20kg náloží.

A teď je čas na to, abychom si řekli, že takový typ munice již existuje. Za oceánem. Jde o kazetové letecké pumy JSOW (Joint Standoff Weapon), podle kódového značení ministerstva obrany AGM-154. Jsou to napůl bomby a napůl rakety, protože doletu přesahujícího 100 km dosahují pomocí raketového motoru na tuhá paliva. Vývoj pumy byl zahájen v roce 1992 a jeho výsledkem bylo, že do roku 2010 dostalo americké letectvo celkem 6 různých modifikací těchto napůl bomb a napůl raket. Ty podle typu obsahují od jedné velké až po několik desítek náloží, což odporuje požadavkům výše zmíněné konvence. Spojené státy však konvenci nepodepsaly.

Princip fungování americké munice je přibližně stejný jako u Drelu. Kazeta je navedena na cíl pomocí GPS. Jednotlivé nálože submunice jsou pak na svůj cíl naváděny samostatnými infračervenými naváděcími hlavicemi.

Práce na klouzavé kazetové pumě byly v Bazaltu zahájeny uprostřed 90. let. Nebyly tenkrát ani finance, ani výrobní kapacity. Přesto se do roku 2005 podařilo sestrojit kazetovou bombu RBK-500. Ta sice svými charakteristikami nedosahovala vlastností požadovaných pro zařazení do kategorie pum typu JSOW, ale překonávala vlastnosti dosavadních pum.

Nyní tedy přichází (testy by měly být ukončeny ještě letos) na řadu PBK-500U Drel. V tomto ohledu jsme „dohnali a předehnali Ameriku“. A generální ředitel Bazaltu má pravdu, když hovoří o unikátnosti této zbraně.

Ruská submunice je zřetelně inteligentnější než americká. Dokáže se navést a zničit nejen cíle viditelné v infračerveném pásmu, ale i cíle „studené“. Navíc je kazetu možno shodit třeba i doprostřed probíhajícího tankového střetnutí a submunice vybavená identifikačním mechanismem „vlastní-cizí“ bude ničit nepřátelské tanky, aniž by způsobila škodu tankům vlastním.

Navíc má ruská munice výrazně větší ničivou sílu. Jedna kazetová puma je schopná zničit 6 až 10 kusů pancéřové techniky, což se potvrdilo i během testů Drelu. Ukazatele u AGM-154 jsou téměř poloviční. Kontejner pumy může být naplněn i protibetonovou submunicí BETAB-M, která svými účinky předčí všechny její dosud existující obdoby. To vše nám umožňuje prohlásit, že Drel je opravdu unikátní munice.

Vladimir Tučkov

Zdroj: svpressa.ru

Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Foto: missiles.ru

Ohodnotit článek
(1 hlas)
 

Nejčtenější články - Vojenství

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru