Velké ruské vynálezy, které změnily svět

Ve všech dobách mělo Rusko dostatek vynálezců, výsledky jejichž práce nalezly široké uplatnění na celém světě. Připomeňme si některé z objevů ruských vynálezců, které napomohly technickému rozvoji nejen v Rusku, ale i daleko za jeho hranicemi.

Galvanické pokovování plastů

Velmi často se můžeme setkat s výrobky, které vypadají jako kovové, jsou ale z plastu pokrytého vrstvičkou kovu tak, že rozdíl nepoznáme. Existují také kovové výrobky pokryté vrstvou jiného kovu – například niklu, a také kovové výrobky, které jsou vlastně kopií nekovového vzoru. Za všechny tyto „zázraky“ vděčíme (německo-ruskému) fyzikálnímu géniovi Borisi Jacobi – mimochodem staršímu bratru významného německého matematika Karla Gustava Jacobi.

Hluboké zaujetí Jacobiho fyzikou vyústilo v sestrojení prvního elektromotoru na světě s přímým náhonem, ale jedním z jeho největších objevů byla galvanizace plastů – proces vytváření kovové vrstvy na plastové formě, který umožňuje zhotovit dokonalou kopii původního předmětu. Takovým postupem byly například zhotoveny sochy v chrámu sv. Izáka.

Galvanizace plastů se uplatňuje také v domácnostech a lze říci, že našla své uplatnění v řadě oblastí. S její pomocí lze dělat věci, které dříve nedělaly – a to včetně využití v bankovnictví. Jacobi obdržel za tento objev v Rusku Demidovovu cenu a v Paříži pak velkou zlatou medaili. Možná, že byla vyrobena stejnou metodou, za jakou byla udělena.

Elektromobil

V poslední třetině devatenáctého století zachvátila svět hotová „elektrická horečka“. Také na konstrukci elektromobilů se vrhla řada „snaživců“. Byl to zlatý věk elektrických automobilů. Města byla v té době menší a dojezd 60 km na jedno nabití byl docela přijatelný. Jedním z „elektrických entuziastů“ byl inženýr Ippolit Romanov, který v roce 1899 sestrojil několik modelů elektrických vozů. To ale nebylo to hlavní.

Romanov vymyslel a sestrojil elektrický omnibus pro 17 cestujících, zpracoval schéma městských linek pro tohoto prapředka dnešních trolejbusů a dostal i povolení k jeho provozu. Samozřejmě – na vlastní zodpovědnost a riziko podnikání. K velké radosti konkurence z řad koňských drožkařů a fiakristů se vynálezci nepodařilo sehnat dostatek prostředků na zahájení provozu. I tak však fungující elektrobus vyvolal velký zájem dalších vynálezců a v dějinách techniky se stal vynálezem „zabitým“ místní byrokracií.

Potrubní přeprava

Těžko říci, co lze pokládat za první skutečný produktovod. Můžeme si ale připomenout návrh Dmitrije Mendělejeva z roku 1863, ten tehdy navrhl dopravovat ropu z naftových polí kolem Baku až do přístavu ne v sudech, ale potrubím. Jeho návrh však nebyl přijat a pouhé dva roky na to postavili Američané v Pensylvánii první ropovod. Dopadlo to tak, jako vždycky: když se začne něco dělat ve světe, začne s tím i někdo v Rusku – přinejmenším proto, aby vydělal peníze.

V roce 1877 Alexander Bari a jeho pomocník Vladimir Šuchov znovu přicházejí s myšlenkou potrubní přepravy a odvolávají se přitom na americké zkušenosti a Mendělejevovu autoritu. Nakonec Šuchov v roce 1878 postavil první ruský ropovod a prokázal tak výhodnost a praktičnost potrubní přepravy. Příklad Baku, které v té době bylo jedním ze dvou největších světových středisek těžby ropy, se stal nakažlivým a „sedět na trubce“ se stalo přáním každého podnikavce.

Svařování elektrickým obloukem

Nikolai Benardos je původem jedním z novorossijských Řeků žijících na pobřeží Černého moře.

Je autorem více než stovky vynálezů, ale do historie vstoupil díky objevu elektrického svařování kovů, které si nechal patentovat v roce 1882 v Německu, Francii, Rusku, Itálii, Anglii, USA a v dalších zemích pod názvem „elektrogefestom“.

Benardosova metoda se do světa rozšířila rychlostí lesního požáru. Místo aby s sebou člověk musel vozit šrouby a nýty, stačilo dva kusy kovu jednoduše svařit. I tak však trvalo téměř půl století, než svařování definitivně převzalo hlavní roli v montážních postupech. Je to zdánlivě jednoduchá metoda a úkol – vytvořit elektrický oblouk mezi tavící se elektrodou v rukou svářeče a kusy kovu, které je třeba svařit. Řešení a výsledek je ovšem přímo elegantní.

Musíme však uvést, že objev nepomohl vynálezci důstojně prožít stáří – zemřel v roce 1905 v bídě a nouzi v chudobinci.

Vícemotorový letoun Ilja Muromec

Těžko tomu dnes věřit, ale před zhruba sto lety panovala představa, že pilotovat vícemotorové letadlo bude mimořádně obtížné a nebezpečné. Nesmyslnost těchto tvrzení dokázal Igor Sikorski, který se v létě 1913 vznesl do vzduchu s dvoumotorovým letadlem Le Grand a poté i s jeho čtyřmotorovou variantou Ruský vítěz.

12. dubna 1914 se ze zkušební dráhy Rusko-baltického závodu vznesl čtyřmotorový Ilja Muromec. Na jeho palubě bylo 16 pasažérů, což tehdy představovalo absolutní rekord. Na palubě stroje byla komfortně vybavená kabina, topení, vana s toaletou a … vycházková paluba. Aby ukázal možnosti letadla, uskutečnil Igor Sikorsky v létě 1914 s Muromcem přelet z Petrohradu do Kyjeva a zpět a vytvořil tak světový rekord. Během první světové války se pak tato letadla stala prvními těžkými bombardéry.

Kvadrokoptéra a vrtulník

Igor Sikorsky sestrojil také první sériově vyráběný vrtulník. Tím se stal R-4 nebo také S-47, který firma Vought-Sikorsky začala vyrábět v roce 1942. Byl to první a také jediný vrtulník, který se zúčastnil druhé světové války, a to v oblasti Tichého oceánu, kde se podílel na spojení štábů a na evakuaci raněných.

Jen těžko by ale ministerstvo obrany USA nechalo Sikorského experimentovat s vrtulníky, pokud by neexistoval podivuhodný, nosnými vrtulemi vybavený stroj Georgije Botezata, který již v roce 1921 začal vyvíjet vlastní vrtulník, jenž si u něho objednala americká armáda. Jeho vrtulník se jako první na světě odpoutal od země a udržel se na místě ve vzduchu. Byla tak dokázána možnost vertikálního startu.

Kvůli zajímavě řešené konstrukci se vrtulníku Botezata říkalo „létající chobotnice“. Byla to totiž kvadrokoptéra – čtveřice vrtulí byla umístěna na koncích kovových ramen a řízení bylo umístěno uprostřed – podobně jako u současných dronů.

Barevná fotografie

Barevná fotografie se na světě objevila už koncem 19. století, ale snímky byly v té době charakteristické posunem barvy do některé části barevného spektra. Ruský fotograf Sergej Prokudin- Gorskij byl jedním z nejlepších fotografů Ruska a stejně jako řada jeho kolegů na celém světě snil o dosažení maximálně přirozených barev na fotografiích.

V roce 1902 Prokudin-Gorskij studoval barevné fotografování v Německu u Adolfa Miethe, který byl v té době „Světovou hvězdou“ barevné fotografie. Když se vrátil domů, začal Prokudin-Gorskij zdokonalovat chemickou stránku výroby fotografie a v roce 1905 si nechal patentovat vlastní senzibilizátor, což je látka zvyšující citlivost fotografické desky.

Nakonec se mu podařilo získat výjimečně kvalitní negativy. Prokudin-Gorskij pak zorganizoval řadu expedic po carském Rusku, během kterých fotografoval jak známé osobnosti (např. Lva Tolstého), tak i rolníky, chrámy, krajiny nebo továrny – a vytvořil tak úchvatnou sbírku barevných pohledů na Rusko (sbírka je dostupná například zde podle geografického členění – Eurasia24.cz rozhodně doporučuje k zhlédnutí). Práce Prokudina-Gorského vyvolaly ve světě velký zájem a podnítily další odborníky k pracím na nových technikách barevného tisku a reprodukce.

Padák

Jak je všeobecně známo, s myšlenkou padáku přišel už Leonardo da Vinci – a po několika stoletích, se vznikem vzduchoplavectví, začali lidé se skákáním z balonů, padáky byly zavěšeny pod nimi v částečně rozevřeném stavu. V roce 1912 vyskočil Američan Barry s takovým padákem z letadla, a co je důležité, dostal se přitom na zem živý.

Problém seskoku řešil každý z odvážlivců po svém. Například Američan Stefan Banic si vyrobil padák vypadající jako deštník s teleskopickými paprsky, které měl upevněny kolem svého těla. Jeho konstrukce kupodivu fungovala, i když nebyla příliš šťastná.

Pak ale přišel s nápadem inženýr Gleb Kotelnikov, který dospěl k názoru, že řešení je v materiálu. Vyrobil svůj padák z hedvábí a zabalil ho do ruksaku. Svůj vynález si pak v předvečer první světové války nechal patentovat ve Francii. Kromě padáku složeného ve schránce však vymyslel ještě další zajímavost. Otevírání padáku totiž zkoušel z rychle jedoucího automobilu. A hleďme – automobil zpomaloval, jako kdyby prudce brzdil. A tak Kotelnikov při jednom vynalezl i brzdný padák, který se používá (nejen) jako součást havarijního brzdného systému letadel.

Termenvox

Dějiny tohoto hudebního nástroje vydávajícího podivné „kosmické“ zvuky se začaly odvíjet spolu se začátky bezdrátového přenosu signálů. Právě v té době, v roce 1919, potomek francouzských hugenotů Lev Termen zjistil, že změna polohy lidského těla v blízkosti antény oscilačního obvodu má vliv na hlasitost a tón zvuku v kontrolním sluchátku. Všechno ostatní už bylo pouze věcí techniky.

A také marketingu: Termen se pochlubil svým přístrojem předsedovi sovětské vlády Vladimiru Leninovi, entuziastovi kulturní revoluce, a posléze i v USA. Jeho další život byl složitý – poznal vzlety a slávu, ale i pády a lágr. Jeho hudební nástroj však žije i dnes. Jeho nejfantastičtější verzí je Moog Etherwave. Termenvox používají zpravidla ti nejvýraznější popoví zpěváci. Jde opravdu o vynález, který bude využíván pořád.

Barevná televize

Vladimir Zworykin se narodil ve městě Murom v rodině obchodníka. Už od útlého dětství měl možnost hodně číst a získávat nejrůznější zkušenosti – otec jeho nadšení pro vědu všestranně podporoval. Když zahájil v Petrohradě další studium, seznámil se s problematikou katodových trubic a principem výbojek a zářivek a dospěl k názoru, že právě tady leží budoucnost televize.

V roce 1919 Zworykin (už natrvalo) odejel z Ruska. Řadu let pak pracoval na svých výzkumech a začátkem 30. let si nechal patentovat snímací televizní elektronku – ikonoskop. Ještě před tím však zkonstruoval jednu z variant přijímací elektronky (obrazovky) – kineskop. A později, to bylo už ve 40. letech, rozložil paprsek bílého světla na modrou, červenou a zelenou barvu a podařilo se mu zkonstruovat barevnou televizi.

Mimo to Zworykin vyvinul i přístroj pro noční vidění, elektronový mikroskop a mnoho dalších zajímavých přístrojů a zařízení. Vymýšlel, vynalézal a vyvíjel po celý svůj dlouhý život a ještě i na penzi překvapoval svět svými novými vynálezy.

Videomagnetofon

Firmu AMPEX založil v roce 1944 ruský emigrant Alexandr Matvějevič Ponjatov a název firmy sestavil ze svých iniciál, které doplnil písmeny EX jako zkratkou slova „excelentní“. Zpočátku Ponjatov vyráběl zvuková záznamová zařízení, ale počátkem 50. let se přeorientoval na vývoj zařízení pro videozáznam.

V té době již existovaly zkušenosti s televizním záznamem, tehdejší techniky však vyžadovaly obrovské množství záznamových pásků. Ponjatov se svými spolupracovníky navrhl zapisovat signál na pásek napříč pomocí bloku rotačních snímacích hlav.

30. ledna 1956 byly ranní zprávy CBS poprvé vysílány ze záznamu. A v r. 1960 obdržela firma v osobě svého vedoucího a zakladatele zlatou sošku Oskara – za vynikající přínos k technickému

vybavení filmového a televizního průmyslu.

Osud svedl Alexandra Ponjatova dohromady se zajímavými lidmi. Byl konkurentem Zworykina, pracoval společně s Rayem Dolbym – tvůrcem vynikajícího systému potlačování šumu (systém Dolby), a jedním z jejich prvních zákazníků a investorů byl slavný Bing Crosby (1903-1977, americký herec a zpěvák).

A ještě jedna zajímavost: podle Ponjatovova příkazu byly kolem všech kanceláří a provozů jeho firmy vysazovány břízy – aby mu připomínaly jeho vlast.

Tetris

Kdysi dávno, je to už 30 let, byl v SSSR populární hlavolam Pentamino: do hracího pole se měly skládat různé obrazce složené z 5 čtverců. Byly vydávány i sborníky úloh a k výsledkům byla vedena diskuse. Z matematického pohledu byl takový hlavolam výborným testem pro počítač.

A tak jednou vědecký pracovník Výpočetního střediska Akademie věd SSSR Alexej Pažitnov sestavil obdobný program pro svůj počítač Elektronika 60. Kapacita počítače ale nestačila, a tak Alexej jeden čtvereček odebral – vzniklo tak „tetramino“. Následovala myšlenka, že by obrazce (figury) mohly padat „do poháru“. A tak vznikl Tetris.

Byla to první počítačová hra vytvořená „za železnou oponou“ a pro mnohé uživatele první počítačová hra vůbec. A i když se od té doby objevilo opravdu hodně nových her a hraček, Tetris stejně jako dřív k sobě přitahuje pozornost svou zdánlivou jednoduchostí, která je ovšem ve skutečnosti složitá.

Zdroj: Politikus.ru

Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Foto: YouTube.com

Ohodnotit článek
(3 hlasujících)

Přečtěte si

 

 

 

 

 

Nejčtenější články - V&T

 

loading...

 

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru