Každý má právo

Každý má právo na vlastní názor, ne na vlastní fakta, tak nazval svůj příspěvek v pondělním Právu (26. září 2016) velvyslanec ČR při NATO Jiří Šedivý. Kdyby po článku nenásledovalo mnoho dotazů a já nepřekonal odpor, protože nejsem občan ČR, nepsal bych tuto repliku a nezačal ještě jednou ověřovat existující fakta.

Než je ale budu mít ještě jednou ověřená a k dispozici, ne však od ex-prezidenta Gorbačova, dovoluji si konstatovat několik všeobecně platných skutečností. Jednou z nich je, že žijeme v době pokrytectví. Rozlišujeme tři formy: čisté, vypočítavé a dokazatelné třetí stranou.

Autor příspěvku v Právu je velvyslancem ČR při organizaci, která patří do skupiny tzv. čistého pokrytectví. Bezpochybným lídrem v této kategorii jsou USA. Lze proto předpokládat, že pan velvyslanec jako vzdělaná a kompetentní osoba věděl předem, kam odchází ze své vlasti, komu bude pomáhat jako přítel, a sloužit jako sluha. Proto lze předpokládat, že se pan velvyslanec řídí dobrovolně, nebo z přesvědčení pravidlem čistého pokrytectví: dělej to, co říkám, nedělej však to, co dělám. Nebo: Pijete víno, kážete vodu.

Etymologický význam slova pokrytectví je spojen s řeckým hypokrites, tj. označení herce. Herci měnící své kostýmy a masky během představení se postupem času stali symbolem přetvářky. Čeština si překloněním slova pokrýt (kdo se pokrývá přetvářkou) vytvořila vlastní výraz – pokrytec. Oslavy prezidenta Havla nabízejí unikátní příležitost se vážně zabývat tímto tématem a fenoménem ve spojení s důvěrou a důvěryhodností, odpovědností a zodpovědností, politikou a politiky již proto, že pan Havel se vyjadřoval o politice jako o divadle, a pravděpodobně si uvědomoval, že problém pokrytectví je přímo spojen s důstojností člověka, jeho vztahu ke svobodě a přirozenosti a vztahu k právu a spravedlnosti. Havel ale prokazatelně nezvládl výzvu řešit. Proto je ČR tam, kde je.

Protože je ČR členem licoměrné NATO, vedené USA, která označilo Rusko jako hlavního nepřítele, nelze poslední odstavec příspěvku pana velvyslance vysvětlit jinak než licoměrností, v ní obsažené neodpovědnosti, zabalené v primitivní rusofobii a propagandě, a proto i nedůvěryhodnosti. Citát: Požádal jsem jej, aby mi je poslal a kopii distribuoval též účastníkům konference. Na oplátku jsem slíbil, že v případě verifikace ruských tvrzení učiním náležité prohlášení či opravu. Dodnes nic nepřišlo.

V situaci otevřeného nepřátelství, ztráty důvěry a důvěryhodnosti něco podobného požadovat, očekávat, že bude vyhověno požadavku, a konstruovat dojem o neexistenci důkazů může jenom hlupák, profesionál v rusofobii a dezinformování, nebo sluha. Stačí si uvědomit, že v časech jeskynních lidí bylo důležitější vědět, jestli je můj kolega schopen mě zabít a ukrást veškerý majetek, než jestli je schopný založit oheň. Zatímco je dnes kompetence vysoce ceněna, je ve skutečnosti možné ji hodnotit až poté, co vznikla důvěra.

Přílišné se zaměření na sílu a schopnost, kterou projektují na venek výkonní přátelé a sluhové NATO a USA je ve většině pozorovaných případů kontraproduktivní. Vřelá, důvěryhodná osoba, která je zároveň silná, vyvolává obdiv, ale až poté, co si vybudovala důvěru. V takovém případě se síla stává darem, a ne hrozbou. Zanedbávání budování důvěry, tj. sociální dovednosti vede k situaci, kdy nikdo nevěří protějšku jako člověku. Tak je tomu v naší společnosti. V ní se šíří strach, budují se oddělení bojující proti ruské propagandě, a tím se nepřímo potvrzuje slabost západního profesionálního zpravodajství a publicistiky.

Proto stačí laikovi se zeptat, zda by NATO nebo USA nabídly v době rozvíjejícího se nepřátelství k Rusku nějaké klíčové dokumenty jenom proto, že si je pan (ruský) velvyslanec přeje, nebo oba velvyslanci přejí, aby je mohl každý podle svého případně přepsat, nebo zneužít. Stačí se seznámit s neukončenou kauzou sestřelení MH 17 nad Ukrajinou. Pravděpodobně každý člověk se špetkou selského rozumu porozumí a uvědomí si, že jde o divadlo, licoměrné představení vyšší kategorie, kterou ale opět s největší pravděpodobností ukončí Rusko, až přijde hodina pravdy.

Ta ještě nepřišla. Ale pomalu se blíží z několika stran, nejenom v případě MH17. V pondělí dostane holandská velvyslankyně od Ministerstva zahraničních věcí RF nepříjemné otázky o ignorování ruských informací při vyšetřování. Ty jsou spojené se zásadou řízení a rozhodování o každém sporu a tím s principem práva: Audiatur et altera pars – je třeba vyslyšet i druhou stranu.

Podobně je tomu s ignorováním sestupu USA a EU z trůnu vůdců na pozici spolu-vůdců, včetně boje proti IS, boje za zachování své politické, vojenské a finanční role, a se snahou ignorovat vzrůstající vliv Islámu mimo svá původní území. Na tomto místě se mi nabízí možnost upozornit na skutečnost, že Islám není náboženství, ale cesta a závazek ke spravedlnosti. Obsah arabského Din to dokazuje, podobně jako islámské učení dokazuje, že je alegorické. Nebo skutečnost, že nikáb symbolizoval nejvyšší status. Proto jej nosila v Persii jenom šlechta. Že nikáb dnes nosí v jiných zemích, je následkem šíření Islámu. Není pochyb, že islamizace, terorismus a pokrytectví ve společnosti představují výzvu nejenom pro Evropu, včetně ČR, ale i pro Rusko. Již proto by měla EU spolupracovat s Ruskem na odstranění tohoto pokrytectví. Proč tomu tak není, mnozí vědí. Nezodpovězenou otázkou ale je, kdo tu výzvu zvládne lépe.

Při hledání odpovědi doporučuji všem zainteresovaným v důstojném životě si uvědomit definici kulturního pokrytectví, kterou formuloval Sigmund Freud (1856–1939), a obsah díla amerického sociálního psychologa Leona Festingera (1919–1989). Festinger je známý svou teorií kognitivní disonance (z roku 1956), a teorií efektu blízkosti (říká, že fyzická blízkost je často mnohem více sociálně určujícím faktorem než blízkost názorová či světonázorová).

Pokrytectví hodnotí křesťanství jako hřích, Islám jako větší hřích než nevěru (přisuzuje mu tři hlavní příznaky – lež, nedržení slova a nechránění svěřeného), a Judaismus jako negativní a špatný čin (וַיִּשְׂנְאוּאֹתוֹוְלֹאיָכְלוּדַּבְּרוֹלְשָׁלֹם).

Proto je nutné, aby se jakýkoliv velvyslanec a politici zbavili pokrytectví, aby mohli na veřejnost působit jako důvěryhodné osoby, které vědí, že informace, pochází z lat. in-formatio, představuje proto utváření, ztvárnění vztahu a jeho kvality. Při srovnání bude po té čtenáři jasné, co znamená formulace Gregory Batesona (1904–1980): informace je ten rozdíl, na němž záleží… mapa není totéž co krajina a název není totéž co označovaná věc. Já doplňuji: každý má právo na vlastní názor, ale každý má současně i odpovědnost za to, co vlastní názor představuje. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell

Ohodnotit článek
(0 hlasujících)
 

Nejčtenější články - Analýzy

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru