Nastupující velký problém: „Stagflace se projevuje napříč ekonomikami“

V několika minulých měsících (americký) Úřad pro statistiku zaměstnanosti (BoLS) vynesl na světlo skutečnost, že kompenzace dělníkům ve Spojených státech konečně stoupají. Je v tom však jedna potíž: jakkoli toto může být pravda na hodinovém základu…

…v pohledu na týdenní statistiku je obrázek výrazně odlišný. Ve skutečnosti se týdenní mzda vůbec nemění po mnoho let, ale protože průměrná týdenní pracovní doba klesá a nyní dosáhla dvouletého minima 34,4 h/t, promítá se to do větší mzdy za odpracovanou hodinu.

Ale předpokládejme, že mzdy, nebo alespoň jejich vnímání, opravdu rostou..., reálná mzda však klesá, a to od průměru 17.000 dolarů za rok 2004 k průměru 6.000 dolarů za rok 2014, zejména protože mzdy poklesly dramaticky v období hypoteční krize – ale výdaje rostou neutuchajícím tempem.

Podle poslední studie z roku 2014 medián příjmů klesl o 13 % z úrovně roku 2004, zatímco výdaje vzrostly o 14 %. A proto ani nárůst mezd o 2,5 % nebo 3,2 %, dokonce ani o 10 % nepomáhá vyrovnat se s výdaji, zejména těm, co žijí z důchodu.

Nic z toho neuvidíte v oficiální diskuzi nebo statistikách, které jsou povětšinou založeny na příjmu za hodinu. Místo toho uvidíte grafy od Jima Paulsena (Well's Capital):

A přesto i analytici, kteří hledí pouze na nejzákladnější tvrdá data, nyní varují, že pro americkou ekonomiku nyní vyvstává nový problém, jenž se objevuje vždy, když mzdy rostou, zatímco celkový ekonomický růst stagnuje – aktuálně kvartální růst za první čtvrtletí stoupl o 0,7 % HDP (Atlanta FED) a zároveň korporátní profit klesl nejvíce od finanční krize. Jedná se tedy o stagflaci.

Deutsche Bank na konci března 2016 předložila toto zlověstné varování:

„Není nutno se obávat osmiprocentního poklesu odhadovaných výnosů v příštím kvartálu – tato agregovaná čísla se ostatně již šíří všude – namísto toho je nutno zaměřit pozornost na společnosti, které operují s tenoučkými maržemi. Každoročně od poslední krize akcie zahrnuté v S&P500 v nejnižší kvartile EBITDY (zisk před zdaněním a oprávkami, pozn. překl.) pořád překonávaly trh. Až najednou minulého roku se tyto nejméně ziskové společnosti obvykle ploužící se okolo 11 % propadly o více jak polovinu ke 4,5 %, to proto, že po šest let zadržovaly růst z důvodu již tak nízkých marží. Mírný tlak na ceny v posledních letech umožňoval držet krok dokonce i těmto „zaostávajícím lenochům“. Ale jakmile nastane vzestup cen komodit nebo nízká nezaměstnanost, umožní zaměstnancům zlepšení jejich kupní síly, tak tyto nízkoziskové společnosti mohou začít mít vážné problémy.“

Na co poukazuje Deutsche Bank, je patrné z následujícího grafu, který ukazuje explicitní a inverzní korelaci mezi korporátním profitem a mzdou. Co je z toho patrné jasně, je fakt, že pokud mzda za práci roste, pak zisková marže nemá vyhnutí a padá ještě strměji. To ale znamená, že jestliže akciový trh si přeje další růst, dosáhne toho jen přes růst marží, čehož lze docílit jen dalšími intervencemi FEDu a stimulací inflace, což zase vytvoří tlak na růst mezd a stvoří sebezničující zpětnovazební smyčku.

Na toto jsme poukazovali již dříve, když jsme podrobili bližší inspekci operativní marže malých podniků a podnikatelů: „Pokud firmy hovoří pravdu, pak ziskové marže zažijí největší kolaps v 21. století.“ Což nás přivádí k následujícímu interview TV Bloomberg s Jimem Paulsenem, který se tentokrát neobvykle zaměřil na jedinou věc – rostoucí riziko stagflace:

„Myslím, že stagflace začíná ukazovat, že myšlenka silnějšího nominálního růstu, ale slabšího reálného růstu nakonec zadusí ekonomiku. Projevuje se to jasně na zpomalující osobní spotřebě, a to z důvodu zpomalujícího se vytváření nových pracovních míst v důsledku růstu mezd a dále na slabším profitu, jak podíl příjmů ze závislé činnosti redukuje ziskové marže korporací.

Docela si myslím, že firmy začínají pociťovat, že tlak na vyšší cenu práce a zároveň marže dosahují poválečných startovních úrovní, jim znemožňují další růst. Ale jestli tedy cena práce opravdu zdraží, zažijí marže erozi.

Co mne opravdu děsí, je fakt, že jsme zažili nejslabší oživení v historii a reálný růst okolo 2 %, což umožnila jednak nízká míra inflace a také nízká úroková míra. Takže i přes tak nízký 2% růst platů, můžeme díky neexistující inflaci rozpoznat reálný růst mezd a tím i vyšší kupní sílu.“

...v tomto bodě si dovolujeme poznamenat, že jakkoli fandíme slaměným argumentům o rychlém růstu reálných mezd, ve skutečnosti jsou tvrzení pana Paulsena kraviny, jak jsme si ukázali na prvních třech grafech výše: a je jedno jestli Američané utrácejí za více druhů zboží nebo jestli ceny spotřebního zboží rostou, čistý příjem spotřebitelů dlouhodobě klesá!

A Paulsem pokračuje:

„A nyní tu máme poprvé růst cen základního spotřebního koše, takže i když dosáhneme trochu rychlejšího nominálního růstu, reálný výsledek nemusí být tak pozitivní, jak bychom si přáli. Janet Yellenová (guvernérka FED, pozn. překl.) se pokouší zvednout inflaci a já říkám, že byste měli být velmi zdrženliví ve svých očekáváních.“

'Může nás tento scénář uvrhnout zpět do recese?' je otázka pro Paulsena, a jeho odpověď je: „Ano, je to možné. A moje obava spočívá v tom, že FED je příliš opatrný vůči růstu jádrové inflace.“

Což ve skutečnosti znamená, že když o tom hovoří i nejdůvěryhodnější ekonomové, připravte se na to, že brzy uslyšíte mnohem více o „hrozbě stagflace“ pro americkou ekonomiku, hrozbě, jíž FED nemůže nijak čelit, leda by připustil další pád trhů.

Tyler Durden

Zdroj a grafy: zerohedge.com

Překlad: shan, Eurasia24.cz


photo credit: Für eine Handvoll Dollar 71/366 via photopin (license)

Ohodnotit článek
(0 hlasujících)
 

Nejčtenější články - Alternativy

  • Co místo kapitalismu? Oleg Carjov má jasnou odpověď
    Oleg Anatoljevič Carjov (Царёв), bývalý ukrajinský poslanec za Stranu regionů a hlasitý odpůrce kyjevské junty, se v článku publikovaném portálem Rusvesna.su zamyslel nad současným ekonomickým a společenským vývojem nejen v postsovětských republikách. Kapitalismus považuje za systémově vadný, přičemž hledání východiska podle něj nemusí být příliš složité – stačí se ohlédnout do minulosti.
    pátek, 05 srpen 2016 00:27 Přečteno 5548 krát
  • Rusku se v obraně daří
    I ty nejvěhlasnější redakce na Západě se dnes marně snaží dopídit, jak je možné, že se Rusko v pro něj tak složité ekonomické situaci nejenže „nepotopilo“, ale že se dokonce dokázalo potížím přizpůsobit.
    pondělí, 15 srpen 2016 22:10 Přečteno 4277 krát
  • K pozitivnímu scénáři je nutný rozpad dolarového systému. A ten je téměř nevyhnutelný
    Michail Chazin, ruský levicový ekonom a kandidát za vlasteneckou stranu Rodina (Родина) ve volbách do Státní dumy, se zamyslel nad možnými scénáři vývoje Ruska v příštích deseti letech. Jeho krátkou úvahu Eurasia24.cz publikuje už proto, že Chazin dlouho před propuknutím současné krize v roce 2008 poměrně přesně předpovídal její příchod…
    neděle, 28 srpen 2016 17:01 Přečteno 4247 krát
  • Putin: „Nět“ neoliberálům, „da“ národním rozvoji
    Za námi jsou více než dva roky zpomalujícího ekonomického růstu a potíží, do nichž ruskou ekonomiku přivedla úroková sazba centrální banky ve výši 10,5 %. Tato absurdita činila jakékoli půjčky na podporu růstu téměř nemožnými. Jenže teď se ruský prezident Putin konečně rozhodl. Zrušil tíživé ozbrojené příměří mezi dvěma interními…
    neděle, 28 srpen 2016 18:35 Přečteno 4119 krát
  • Bělgorodská oblast: ruský předobraz budoucího společenství vzájemné solidarity
    Má Rusko potenciál spasit lidstvo od současného individualistického a egoistického úpadku? Je nějaká šance, že se svět obrodí z nákazy liberalismem, jako když se probouzíme ze špatného snu? Filosof Alexandr Dugin tomu věří a popisuje první vlaštovku ohlašující uzdravování společnosti z jedné ruské gubernie.
    pondělí, 07 listopad 2016 00:55 Přečteno 3474 krát

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru