Absolutní prozření ukrajinského nacionalisty po návštěvě Moskvy: Stydím se a žádám odpuštění (video)

Absolutní procitnutí. Tímto stavem prochází Ivan Bujan, ukrajinský nacionalista a aktivní účastník majdanu, po své návštěvě Moskvy. Nechápe, jak mohl propadnout nenávisti k Rusku, když Rusové jsou tak přátelští a shovívaví. Našel mezi nimi nové bratry a sestry. O svých zkušenostech se podělil ve svém blogu a v sociální síti Vkontakte.

Ukrajinský nacionalista Ivan Bujan navštívil Moskvu nedávno, zavítal tam, aby se zúčastnil lekcí psychologického tréninku. Jeho vědomí ale změnil především samotný kontakt s ruskými lidmi. „Těm, kteří mě znají, netřeba vykládat o mojí občanské, politické a patriotické pozici, o tom, že jsem se účastnil majdanu, jaké jsem psával písně a točil klipy, jaké jsem dával rozhovory a tak dále,“ píše Bujan v úvodu svého vyprávění o cestě do ruské metropole.

Věřil jsem, že mě rovnou na hranici vysadí z auta a odvezou na FSB (ruská tajná služba). Věřil jsem, že i kdybych prošel hranicí, tak že někdo zajistí FSB na samotném tréninku nebo že budu prostě surově zbit,“ popisuje své pocity před cestou.

Jeho vnímání Ruska coby bytostně nepřátelské země se začalo měnit prakticky ihned po překročení hraniční čáry: „Hranice. Projel jsem. Přijel jsem do Moskvy, do stanice metra Troparjevo: čistota, pečlivě uklizeno. Vstoupil jsem do vagónu: čistota, pořádek. Ptám se, jak jet: kulturně, zdvořile mi odpovídají.“

Začátek samotného tréninku absolvoval ve velké nervozitě: „První tři minuty tréninku: v sále je padesát lidí z různých měst Ruska, osmdesát procent muži. Představuji se druhý v pořadí: ‚Jsem Ivan Bujan z Kyjeva, nacionalista, majdanovec, patriot Ukrajiny…' V hlavě mi běží: ‚Je po všem. Teď to k***a přijde.' Nic takového!

Lidé na mě pohlíží se zájmem, pokládají otázky. Několik párů očí z oněch padesáti hledí zlobně. Čekal jsem, kdy vystartují a roztrhají mě. Ale oni nestartují. Přemýšlím: ‚Asi přijdou o přestávce.' Přišli, pohovořili. Napjatý jak vysokovoltka, v kapse držím nabroušený šroubovák. Klidně pohovořili a rozešli se. Zvláštní,“ líčí Bujan své zážitky.

Stal se plnohodnotnou součástí týmu a ostatní se k němu chovali přesně tak, jak se chovali k ruským účastníkům tréninku. „Tak kde jsou ti strašliví primitivové s vidlemi, kteří rozervou můj žaludek a moji mrtvolu hodí prasatům?“ ptal se nevěřícně po pokračujícím kontaktu s Rusy.

Tím ale jeho vyvedení z omylu neskončilo. „Jedu domů metrem, přistupuji namátkově k lidem. ‚Dobrý den, jsem z Kyjeva. Jaký tady máte vztah k Ukrajincům?' Z více než dvaceti oslovení ani jedno negativum. ‚Bratrský národ, škoda, že se to děje.' ‚Miluji Ukrajince.' ‚Nemám rád ty, kteří nemají rádi nás.' ‚Soucítíme.' ‚Ano, normální, a co?'“ zní odpovědi na jeho dotaz.

V dalších dnech tréninku s ostatními účastníky diskutoval na téma války. „Všechno bylo konstruktivní, argumentováno, bez osobních emocí,“ konstatuje.

Připadal si hloupě, bylo mu stydno pohledět lidem do očí a chtěl se propadnout do země – ještě nedávno přál Rusům smrt, nenáviděl je celým svým srdcem a v Kyjevě prořezával kola na autech s ruskými značkami.

Teď trávil čas s lidmi, kterých si velmi váží: „Jsou to skvělí, dobří, dobrosrdeční lidé s otevřenými a teplými srdci. Ani jeden z těch padesáti lidí necítí k Ukrajincům tu nenávist, jakou jsem pociťoval já, když jsem odjížděl do Moskvy.“

Klade si zásadní otázku: „Proč i já, chytrý člověk, aniž jsem dříve hovořil s jediným Rusem, jsem dospěl k závěru, že nás všichni nenávidí?

Uviděl jsem krásné, čisté město s výbornými silnicemi, kde se policisté chovají zdvořile, lidé jsou milí a vzduch je velmi podobný tomu našemu. Za šest dní jsem neviděl nic, co by mi byť jen naznačovalo nenávist Rusů k Ukrajincům. Naopak: viděl jsem přání mluvit a domluvit se,“ píše Ivan Bujan.

A činí závěr: „Tento konflikt není mezi národy, mezi lidmi. Je to něčí velmi krvavá a cynická politická hra, v jejímž důsledku zemřelo mnoho lidí a dva národy ztratily přátelství. Žádám odpuštění a je mi stydno. Mám padesát bratříčků a sestřiček v Rusku. Objímám vás!

K svému textu připojuje video, které je sice zpočátku „upovídané“, ale v podstatě nevyžaduje znalost ukrajinštiny a ruštiny a nakonec ani komentář:

Geo, Eurasia24.cz

Zdroj: spartanofear.com/blog/ivan-buyan

Foto: Ivan Bujan, YouTube.com

Ohodnotit článek
(0 hlasujících)
 

Nejčtenější články - Aktuálně

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru